Michael Althsuler: Špatná zpráva je ta, že čas letí. Dobrá zpráva je ta, že Vy jste pilot.

Zlaté oči - 2.kapitola - V tváři nepřítele

20. dubna 2012 v 11:25 | (ta) Neznámá |  Fanfiction ???!!!
***
Teo, ozval se nečekaně v mysli něčí hlas.
Kdo je to? zavrčela jsem vylekaně.
Tady jsem, otočila jsem se a pohlédla na Setha ve vlčí podobě.
Sethe, vypadni, tohle je moje teritorium, snažila jsem se zapůsobit agresivně, abych ho zahnala pryč.
Ne, chci ti pomoci, protestoval.
Ne! vyštěkla jsem přísně.
Ale já chci, nedal se jen tak odbýt.
Jdi domů, tohle není místo pro mladé kluky.Tady hezkou vlčici nenajdeš, zasmála jsem se sama pro sebe.
Byl bych jako vzduch, nevzdával to.
Přesto, já nechci, aby jsi tady byl, zavrčela jsem.
No dobře, pak se ale nediv, že o tebe ve smečce nikdo nestojí, podíval se na mne se soucitným výrazem v očích a utekl pryč.

Nikdo o mne nestojí? To není pravda! Paul mne otravuje v jednom kuse, Leah se mnou běží jako o závod, všichni jsou na mne docela milý.
Seth už zmizel v myšlenkách. Uvědomila jsem si, že neslyším jejich hlasy. Přece se všichni nepřevtělili do své původní podoby! Někdo musí hlídkovat, aby se ten proklatej upír nedostal do La Push a dál...

Možná to je tím, že už do smečky nepatřím. Možná jsem z ní utekla pryč na věky.
Třeba už nejsem "La Pushice".
Z dálky se ozvalo zavytí. Zřejmě si to nyní uvědomili.

Nadechla jsem se čerstvého vzduchu. Chtěla jsem si užít ten nával svobody, v tom mi však zabránila jediná věc. Uvědomila jsem si, že čmuchám ostrý, pronikavý pach.
Jako shnilé rajče.
Napadlo mne jediné slovo - UPÍR.

Vycenila jsem tesáky a šla prozkoumat okolí. Bílá pláň byla čistá, beze stopy.
Z dálky jsem akorát zřela palouk, na kterém se páslo stádo srn. Běžela jsem tedy dál, tělo se mi chvělo touhou po zabití. Vraždit! Lovit!

To je důvod, proč jsme se narodili. Abychom sprovodili ze světa upíry, kteří zabíjí lidi.
V tom jsem si všimla, že na zemi čmuchám krev. ANO! Přede mnou se objevily malé kaňky krve.
Udělalo se mi špatně od žaludku. Z krve se mi vždy udělá nanic.
Po té jsem uvažovala, mám jít dál či zůstat.

Ale nemusela jsem udělat ani jedno, ani druhé. Páč se před mýma očima objevila postava, 170 cm vysoká, kaštanově hnědé vlasy ostříhané na krátko se jí leskly, a její rudé oči zuřivě pláli.
Když mne však upír zahlédl, viděla jsem něco v jeho očích.

Odlétla jsem do vzduchu, předemnou jiskřili pestré balónky. Měli zelený nádech, jiné zase červený. Nůžky je přestřihl. Viděla jsem, jak jsem s upírem v obrovském paláci a chystáme svatbu.

V tom jsem se vrátila zpátky do reálu. Ocitla jsem se nahá, v lidské podobě.
"Klidně mne zabij, jestli po tom toužíš" prohlásila jsem s jistotou a sledovala,jak mne upír zahaluje do teplého kabátu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama