Michael Althsuler: Špatná zpráva je ta, že čas letí. Dobrá zpráva je ta, že Vy jste pilot.

Navěky v pasti - Part 2 - Spojení tancem

25. dubna 2012 v 7:13 | (ta) Neznámá |  Fanfiction ???!!!
***
Je pátek a začíná víkend. Co budeme zase dělat? Procházet se po přehradě, jako nějací blbečci?
Ne, o tohle fakt nemám zájem.
Na mém oblíbeném místě vládl cestovní ruch. Auta kolem mne jela, sem tam někdo pohlédl na mou tvář.
Bylo mi to jedno.
Zapálila jsem si cigaretu a vychutnávala jsem si kouř.
"Ach" ulevila jsem si. Tohle mi dokáže zamotat pořádně hlavu. Nekouřím často, pouze tehdy, když chci od něčeho odejít.
Žiletka je jiný případ, to chci spáchat sebevraždu. Ale nemám na to, na to jsem příliš velký srab.
Někde z dálky odbily kostelní hodiny. Koukla jsem se na mobil, na tu křachnu, kterou mi fotr nadělil k Vánocům před třemi lety.
Sedla jsem se a chtěla se nějak odreagovat. Začala jsem se spontáně pohybovat. Točila jsem se neuvěřitelnou rychlostí, skákala jsem a lehala si. V tom jsem udělala čápa, zamotala se přitom, když v tom, zrovna zabrzdilo auto.
Dveře se otevřely a odhalil se z nich nějakej borec.
"Hej, holko, kdo jsi?" zeptal se mi.
"S cizíma lidma nemluvím a co je ti do toho?" pozdvihla jsem udiveně jedno obočí.
"Umíš dobře hip hop" všiml si.
"Jakže?"
"Hip Hop, to je oblíbenej druh tance" namířil si to ke mně.
"To vím, nejsem blbá" odsekla jsem.
"Co mi chceš?" vyštěkla jsem po té, z kapsy si přitom vytahovala žiletku.
"Nemusíš se mě bát" postřehl mé obavy.
"Dobře" přikývla jsem.
"Mimochodem, jsem Nia" představil se.
"Zettera" odpověděla jsem.
"Divné jméno" poznamenal.
"To tvé není také zrovna nejpoužívanější" pousmála jsem se.
"To je Yurský" usmál se.
"Jako z Yurského parku?" zažertovala jsem.
"Jistě" zasmál se.
"Co tu proboha děláš?" přešel k tématu.
"To víš, tohle je mé oblíbené místo, hlavně když zažívám deprese a nemusím bejt doma s pěstounama" pokrčila jsem smutně rameny.
"To tě ještě nechytli fízlové?" přimhouřil oči.
"Málem, ale pokaždé jsem jim zdrhla. Ať si naserou, kokoti" mávla jsem rukou.

V tom se opět spustil ten známý tón. Porozhlédli jsme se a z dálky šel vidět policejní vůz.
"Padáme" žduchl do mne Nia.
Porozhlédla jsem se po velkém kopci.
"Teď není čas" zavrtěl hlavou.
"Já nevím" z očí se mi začaly ronit slzy.
"Mě můžeš věřit. A mým kámošům taky" trhl se mnou tak, že jsem zkrátka neměla na výběr.
"Víš, že nás spojil můj ubohý tanec?" zasmála jsem se upřímně.
"Vím" přikývl a začal se koncentrovat na volant, který ovládal celé jeho auto.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama